Už od 14 let věděl, že bude kastelánem. Začínal jako průvodce v Jaroměřicích nad Rokytnou, poté na Bítově a na Bouzově. Byť vystudovaný inženýr, historii, hrady a zámky miluje. Už přes 20 let pracuje v Národním památkovém ústavu a už přes 20 let se upsal magickému místu, o kterém kolují nejrůznější mýty, báje a pověsti. Slouží na hradě, který byl založen českým a římským králem, později císařem Karlem IV. v roce 1348.

Žijete tím hradem 24 hodin denně a na purkrabství přímo i bydlíte. Jaké to je?

Je to jednak velká čest, jednak velká zodpovědnost, protože jste tam opravdu 24 hodin denně a 24 hodin denně musíte pořád myslet na to, aby něco nepřišlo, nestalo se. To, že člověk pobývá na tom místě, má jednu velkou nevýhodu, a to je to jakési oddělení jdu do práce a jdu z práce domů, protože jsem vlastně 24 hodin denně současně v práci. Když mi kolegové volají, když mám volno, tak ten telefon začíná vždy stejně: „Ahoj, já vím, že máš volno, ale...“ A už jste tam zpátky.

Už ve 14 letech jste věděl, že budete kastelánem. Co se Vám v tom věku přihodilo?

Ne nadarmo se říká, že k tomu přišel člověk jako slepý k houslím a v mém případě to platí dvojnásob. Pamatuji si, že mě jeden večer osvítilo cosi, že bych si měl v knihovně půjčit knížku o Vranově nad Dyjí a že si načtu něco o tom zámku, abych o něm něco věděl. A když jsem tak učinil a v knihovně mi to paní zapisovala, tak se mě zeptala: „A proč si tu knížku půjčuješ, ty tam chceš provázet?“ A vlastně v ten okamžik mi došlo, že je to nějaká činnost, která s těmi hrady a zámky souvisí. Do té doby mě vůbec nenapadlo, jak vlastně se nabírají průvodci, že to je nějaká možnost brigády a že hrady a zámky každoročně hledají kolegy na pozici průvodců. A doporučila mi, pokud vyloženě netrvám na Vranovem nad Dyjí, že bych mohl zkusit nedaleký Bítov. To byl vlastně ten prvotní impuls, kterým to všechno začalo. My jsme se s panem kastelánem skutečně domluvili a ještě tomu předcházela nabídka ze zámku v Jaroměřicích, kde jsem v červnu začal a s v srpnu pokračoval na Bítově. To byly ty první dvě štace v mém životě.

Poslechněte si celý rozhovor s karlštejnským kastelánem. Mimo jiné se například dozvíte, kdy bude dokončena probíhající obnova hradu, zda se chystají na sezonu nějaké novinky a jestli je vůbec pravda, že v dřívějších dobách do hradu nesměly vstoupit ženy. Přejeme vám příjemný poslech.

Archeologie pomáhá poznávat dějiny, ale i utvářet národní identitu. Někdo řekl, že archeologové jsou opakem popelářů. Zatímco oni se snaží ze společnosti odpadky odstranit, archeologové se je snaží najít a s jejich pomocí zrekonstruovat řetězec dějinných událostí. V Národním památkovém ústavu pracuje 45 archeologů. Jejich hlavním úkolem je poznávat, evidovat a chránit archeologické lokality. Vedoucím odboru archeologie NPÚ je doktor Martin Tomášek.

Ty se dnes věnuješ takzvané památkové archeologii. Můžeš nám vysvětlit, co to je?

Památková archeologie by měla být takovou archeologií, která se snaží poznat, zdokumentovat a zachovat. Protože archeologie sama o sobě, i když ji provedeme, jak nejlépe umíme, tak lokalitu nevratně zničí. Jenom po tu dobu, co já provozuji řemeslo a zálibu zvanou archeologie, se nesmírným způsobem změnily možnosti, jak se na tu matérii podívat, jak ji dokumentovat. To znamená, že jde o to, abychom vytvořili takové prostředí, kde ty lokality zůstanou pokud možno zachovány a součástí krajiny.  Budou se spolu podílet na jejím formování, budou v podstatě ta hodnota, která je ukryta v té zemi, v tom příběhu té zemi, a budou bohatstvím lidí, které tam žijí okolo.

Čím by ses ty nebo respektive odbor archeologie NPÚ mohl pochlubit?

Archeologové NPÚ otevřeli řadu témat. Pražské pracoviště našeho ústavu je naprosto excelentní. Teď je tu poslední obrovská, nádherná publikace věnovaná nálezu rotundy svatého Václava v areálu Malostranského náměstí. To je fantastická záležitost. Pražáci mají obecně řadu velmi závažných výzkumů a publikací.

Mohl bys jmenovat nějaký konkrétní výzkum, na kterém teď aktuálně pracujete?

Tak třeba Klementinum. Tam jsou nádherné výsledky, které tam mají. Je těžké říct: „Jo, teď jsme vykopali tohle.“ Pražské pracoviště je zářným příkladem toho, že se Praze věnuje 50 let a postupně po drobečkách dává dohromady představu o tom, jak ta Praha raně středověká a vrcholně středověká fungovala.

Poslechněte si celý rozhovor a dozvíte se například, jaký je jeho nejvýznamnější archeologický objev, jak se podílel na výzkumu egyptské Západní pouště a co to znamená tzv. garbage archeologie.

NPÚ vydal novou knihu o rotundě sv. Václava v Praze. Při této příležitosti jsme se vydali přímo na místo popovídat si s autory knihy a archeology Jarmilou Čihákovou a Martinem Müllerem nejen o objevu této unikátní památky, ale i o záchranném archeologickém průzkumu, který zde před několika lety proběhl. Poslechněte si první reportáž PodCastle NPÚ, kterou připravil Tomáš Řepa.